Dovolte nám, jako cvičitelům dětského cvičení curyšské jednoty, pozvat Vás do tělocvičny školy Manegg v Zürichu, kde se každý čtvrtek v podvečer již pět let setkáváme s dalšími rodiči a dětmi, abychom společně potrápili pohybová ústrojí. 

Po počáteční oscilaci mezi totálním chaosem a úporném dodržování cvičebního programu jsme s ostatními rodiči došli k formě cvičení někde uprostřed, kde část hodiny trávíme společnými aktivitami a zároveň neopomíjíme individuální zájmy, preference i momentální náladu dětí. Cvičení je inspirováno švýcarským Eltern-Kind Turnen, kterého jsme se s dětmi vedle Sokola pravidelně účastnili a postupně přebírali jednotlivé nápady. Ty, které měly u dětí úspěch, jsme pak opakovali častěji, nejlépe přímo na přání malých Sokolíků.

Cvičení začíná vždy stejně - rozběháním na písníčku "Letí, letí", při kterém máváme do vzduchu jako ptáci, střídáme různé formy běhu a do písničky voláme, které že věci letí či neletí. Po písničce už většina dětí automaticky míří k žebřinám, na které vylezou a čekají, až je přiletí pozdravit plyšový sokol Pepa. To je vzácná chvilka klidu. Následuje poněkud méně klidný nástup na čáru a překonávání tělocvičny nejrůznějšími způsoby. Nejprve ale jeden z menších Sokolíků dostane velkou molitanovou kostku a hodem určí číslo, které poslouží jako startovní výstřel. Cvičitelé následně vyhlásí startovací polohu a ve chvíli, kdy jsou všichni Sokolíci připraveni a soustředěni, začíná počítání. Ti starší už snadno poznají, kdy se rozběhnout, a ti mladší to zjistí pokukováním po starších. Po přeběhnutí, případně přelezení, tělocvičny čekají všechny děti na posledního, aby se při cestě nazpět nesrazily. Celou závodní proceduru od startu po návrat několikrát opakujeme s různými startovacími polohami, odpočítáváním vzestupně, sestupně a nakonec náhodně, a samozřejmě s různými metodami překonání tělocvičny (např. skákání po jedné noze nebo lezení pozadu). Tím končí úvodní část cvičení, která je vždy až na výše zmíněné variace stejná.

Následuje hraní pohybové hry, jako je například "Chodí Pešek okolo", v našem podání "Letí sokol (Pepa) okolo", během kterého staví rodiče nejrůznější stanoviště a opičí dráhy. Pokud je příprava důkladná, dostane se již velice nedočkavým Sokolíkům i nějakého vyprávění, jestli je před nimi tentokrát výstup na horu Eiger, houpání se na liánách v džungli, nebo pirátské dobrodružství při kterém malí piráti od lodi z laviček a švédských beden balony odráží útočící žraloky, rozuměj rodiče. Hodinu končíme nějakou kolektivní aktivitou, jako je například přetahování lanem, skupinové ježdění na lodičkách (obrácené víko švédské bedny na pojezdech od laviček), nebo pro starší uděláme florbalový trénink a minizápas na polovině tělocvičny.

Cvičení uzavírá nástup, zpěv lidové písně pod vedením sestry Marty Mádr, a předání tělocvičny již netrpělivě přešlapujícím příznivcům florbalu z řad staršího osazenstva Sokola, kterým tímto děkujeme za trpělivost a pomoc při úklidu tělocvičny.

Snahou nás cvičitelů je dát hodině nějaký rámec, ale zároveň umožnit každému rodiči, aby mohl vyjít svým potomkům vstříc a uspokojit jejich žadonění o houpání na kruzích, skákání na trampolíně nebo šplhání na tyči. V posledních měsících se také k údivu cvičitelů objevily prosby o hrazdu a trénování výmyku. Věkové spektrum Sokolíků máme poměrně široké, a je tedy třeba součinnosti a vlastní iniciativy ze strany rodičů a zejména potom dětí. To neznamená, že Sokolíci musí jenom disciplinovaně poslouchat. Mnohem důležitější je jejich porozumění, že jednotlivá cvičení si mohou vymyslet a navrhnout sami. Disciplína se potom dostaví tak nějak automaticky. Vlastní iniciativa a možnost aktivně spoluutvářet cvičení je podle nás patrně to nejlepší, co děti u cvičení udrží a zajistí hojnou účast i v budoucnosti.

Poslední měsíce, nyní vlastně již roky, jsme se scházeli v ustálené skupině přibližně osmi pravidelně se účastnících rodin s dětmi ve věku od několika málo měsíců po začínající školáky. I s takovým věkovým rozptylem se dá sportovat tak, aby cvičení přinášelo radost malým, velkým i dospělým. Ve cvičení rodičů s dětmi jsme my i naše děti našli dobré přátele, se kterými jsme rádi trávili čas i mimo tělocvičnu - ať už při výšlapech, koupání či lyžování. Věříme, že cvičení bude nadále pokračovat takovou formou, která bude vyhovovat většině, a že bude přinášet radost dalším dětem a jejich rodičům.

Tímto článkem se dva ze tří hlavních cvičitelů s curyšským Sokolem loučí a děkují Martě Mádr, rodičům a především jejich dětem za podporu, spolupráci a spoustu radosti, které se nám při cvičení dostalo. To stejné budeme hledat i na rodné hroudě nedaleko od Prahy.

Za kolektiv cvičitelů a rodičů curyšského Sokola "Nazdar",

Karolína a Jan Novákovi a Pavel Skála