Sokolské setkání v Oetzu 2026

Dne 6. srpna 1884 zahynul v obci Oetz v rakouských Tyrolích, kde si léčil svou nervovou chorobu, jeden ze zakladatelů Sokola, dr. Miroslav Tyrš. Před více než 50 lety začali jezdit do Oetzu sokolové z jednoty Mnichov, ke kterým se následující roky přidali členové evropských žup a jednot, aby našemu zakladateli vzdali hold v místě, kde zahynul. Víkend o Svatodušních svátcích je proto pevně zařazen od sokolského kalendáře. Letošní rok měla organizaci na starosti naše župa Švýcarská. Ještě 14 dnů před odjezdem jsme si dělali starosti, pršelo, byla zima, nevlídno. Ale, jak se říká, svatý Petr počasí změnil, modré nebe a teplo (skoro až horko) celé tři dny. Dojemný okamžik, kdy sokolská vlajka se vlní v mírném větru za zvuku fanfár, setkání bylo zahájeno starostkou župy Švýcarské, svůj pozdrav přidal br. Chlumský, starosta ČOS. Následují hry pro děti i pro dospělé, žízeň je zaháněná u velkého stanu výborným pivem, které každý rok přivezou členové župy Rakouské. Snad největším magnetem pro diváky je volejbalový turnaj, letos zvítězili vídeňští sokolové. Dopoledne v neděli běh od nejmenších (skoro batolat, doprovázených tatínky) až po ty nejstarší, kterým to ještě běhá. Uprostřed louky, na které jsou rozmístěny stoly a lavice, plápolá každý večer táborový oheň a do dálky se line vůně opékaných buřtů, nechybí zpěv a hudba a povídání a vzpomínání. Letos se nás sešlo 250, v zadní části louky bylo 13 stanů. Hlavní akt našeho setkání je v pondělí, průvod k pamětní desce, kde bylo tělo Miroslava Tyrše nalezeno, vedou vlajkonoši, napočítala jsem jich nejméně dvacet. Položením věnců a kytic, hymnou českou a slovenskou je naše setkání ukončeno. Letos prolomila naše župa svou tradici. Pokud mě paměť neklame, vždy náš prapor nosil vlajkonoš, letos poprvé nesla vlajku sestra z jedné naší jednoty. Krásné setkání, neváhejte, přijďte příští rok mezi nás.

Eva Svobodová, TJ Sokol Solothurn