Historie Jednoty Zürich 

1867 až 1967

Založení jednoty provedl kolem roku 1867 Dr. M. Tyrš při svém pobytu ve vodoléčebných lázních ve Švýcarsku. Činnost této nové jednoty trvala jen několik let. Obnovení jednoty ve spolupráci se spolkem "Svatopluk Čech" se datuje kolem roku 1912. 

Během první světové války byla činnost jednoty zrušena.

Během druhé světové války se tři roky necvičilo pro malý počet cvičících a také proto, že město Curych jednotě tělocvičnu odebralo. Přes oficiální zastavení činnosti se od roku 1937 až do konce války přihlásilo do jednoty 29 nových členů.V roce 1941, v době akutního nebezpečí napadení Švýcarska nacistickým Německem, zabavila švýcarská policie podklady jednoty s odůvodněním enormního zájmu Gestapa.

Od roku 1945 až do roku 1957 měla jednota 75 členů. Z dochovaných záznamů byli před a po druhé světové válce členy výboru:
  1.bratr Chudoba -starosta
  2.bratr Tůma - náčelník
  3.sestra Frayová - náčelnice
  4.bratr Just - vzdělavatel
  5.bratr Pospíšil - pokladní
  6.sestra Houdečková - jednatelka

Znovuobnovení jednoty se datuje od roku 1967, kdy  bratři
  1. Vladimír Svoboda - starosta.
  2. Václav Mika - náčelník
zajišťují tělocvičnu v Zürichu-Wollishofenu, která se po okupaci Československa stává útočištěm mnohým emigrantům, z nichž někteří jsou členy jednoty dodnes.

Hlavní činností jednoty bylo pravidelné cvičení v tělocvičně. V první části bylo cvičení dětí za přítomnosti některých rodičů a v druhé části pak cvičení dospělých. Po rozcvičce následovalo cvičení na nářadí a na závěr míčové hry jako vybíjená a hlavně volejbal.

Jednota měla údajně přes 130 členů. Postupem času se někteří členové přestěhovali do jiných kantonů, děti přecházely na nové školy a tak počet cvičících ubýval. Jedním z důvodů úbytku členů bylo také to, že Sokol ztratil (tak jako jiné spolky) funkci jedné z mála možností setkávat se s krajany v novém prostředí. Kromě cvičení měla jednota také taneční kroužek, který vedli bratři Horvath a Sklář.

1968 až 1989

Po okupaci Československa se Sokol Curych stává útočištěm mnohým emigrantům, z nichž někteří jsou členy jednoty dodnes.

Čeští volejbalisté s oficiální švýcarskou registrací se od začátku 70-tých let přičlenili k naší jednotě pod jménem VC Sokol. Ve švýcarské regionální lize si vedli velmi dobře a tím také popularizovali jméno Sokol. Jednota je podporovala roční finanční dotací. Volejbal vedli bratři Sorejs a Faltys ml.
Nezávodní volejbal, který vedl bratr Slavík, se do poloviny 70-tých let napojoval na cvičení v tělocvičně ve Wollishofenu a potom po dobu 19ti let se hrálo v tělocvičně Borrweg, kde se mnohdy sešlo až 25 hráčů. Jako službu krajanskému mládí dávala jednota příležitost k hraní i nečlenům Sokola. Asi 15x obeslala jednota švýcarské turnaje ve Steinhausen (ZH), Sarnen (OW), Zürich-Riesbach atd., a při tom některé vyhrála. Když pro nedostatečný zájem skončil volejbal v Borrwegu, přestala mít jednota pravidelný nezávodní volejbal. Přesto se každoročně podařilo postavit družstva pro sokolské turnaje ve Švýcarsku: muže-seniory do Lucernu a smíšená družstva do Basileje.

Naše jednota se také zúčastnila lyžařských závodů jako např. Unteriberg, Sörenberg a plaveckých závodů v Dübendorfu a Engelbergu. Velmi oblíbené byly také turistické srazy pod vedením sestry a bratra Ulrychových. Další činností jednoty byla účast na cvičitelských školách (ještě za vedení sestry Provazníkové), dále účast na letních táborech mládeže a vedení české školy pro mládež, kterou měli na starost dva členové naší jednoty. Jednota se účastnila a spolupůsobila na župních akademiích a zájezdu do Oetzu. 
Od roku 1972 pořádala naše jednota sokolské plesy: 2x Casino Zürich, 1x Spirgarten a od roku 1975 několikrát v Kongreshausu Zürich, později znovu Spirgarten. Jednota Zürich se zúčastnila aktivně i pasivně (jako diváci) všech zahraničních sletů a na návrh Ústředí organizovala ve spolupráci se švýcarskými jednotami slety Ústředí v Zürichu v roce 1976 a 1986. Jednou z velmi úspěšných činností naší jednoty byla účast a též organizování nářaďových závodů a nebyly to jenom čestné diplomy za umístění, ale i medaile: bronzové: 1986 / Zürich: bratr Míka, 1987 / Binningen: bratr Reinisch, 1990 / Paris: bratr Míka a bratr Beránek stříbrné: 1987 / Binningen: bratr Vrána , 1988 / Basilej a 1995 / Toronto: br. Mika, zlaté: 1987 / Binningen: br. Míka a br. Beránek (muži mladší) , 1988 / Vídeň a Montreal: bratr Míka 1995 / Toronto- družstvo: Míka, Beránek, Pechula, Banzet (Kanada). Kromě funkcí v jednotě byli členové naší jednoty ve funkcích župních starostů:
1. batři Veselý a Dvořáček
2. bratr Faltys st. ve funkcích Ústředí
3. bratr Fiala -starosta
4. bratr Svoboda - místostarosta
5. batři Veselý a Míka - náčelníci

O dobrou činnost naší jednoty se zasloužili mnohé sestry a bratři. Mezi nimi např.: Fialová, Geřábková, Koblasová, Rajmonová, Reinischová, Valentová, Vránová, Dvořáček, Fiala, Geřábek, Chuchvalec, Míka, Reinisch, Slavík, Svoboda, Veselý, Vrána, Zajíček. Náčelnice: D. Fasserová, J. Plisková, M. Mádrová, J. Kudrnová, manželé Mařasovi. Tímto děkujeme všem za jejich činnost pro jednotu.