Napsali o nás...

Sportovní odpoledne s karnevalem dne 12. 3. 2022

Sportovní odpoledne s karnevalem dne 12. 3. 2022 uspořádala jednota Sokol Zürich a Český klub Zürich sportovní odpoledne s karnevalem v Schulhaus Rainweg v Horgenu, které začalo ve 14 hodin a trvalo do 17:30. Sešlo se mnoho překrásných a velmi nápaditých masek mezi něž patřili princezny, supermani, piráti, kostlivci, lvi, hroši, kuchaři, rokeři a mnohé další. Naše sestra Alena Pajasová z Českého klubu vedla první část, kde se vesele 5 tančilo, běhalo, napodobovalo, zpívalo, předvádělo a hrály se různé dětské hry.

Po příjemné pauze u kávy, kde si především rodiče měli možnost popovídat, jsme se převlékli do sportovního a Ondra s Pavlem vedli druhou část odpoledne. Rozcvičili jsme se a následně odstartovali program “Během pro Ukrajinu”, kterým jsme ve stínu válečného konfliktu podpořili akci organizovanou ČOS. Každý člen naší jednoty měl možnost si zakoupit startovní číslo. Výtěžek z projektu jde na pomoc ukrajinskému lidu, a to jednak přes humanitární organizaci Člověk v tísni, ale také na zajištění pomoci ukrajinským rodinám v sokolovnách po celé ČR. Jsme rádi, že jsme mohli přispět k této akci, ve které se zaregistrovalo dohromady 5915 běžců, celkem se uběhlo 18 855 km a vybralo se na Ukrajinu 592 400,-Kč. Po běhu jsme s pomocí rodičů postavili velkou překážkovou dráhu a děti dostaly za úkol zachránit poklad v podobě sladké odměny, kterou si následně odnesly domů (nebo častěji snědly rovnou na místě). Kromě překážkové dráhy jsme si s dětmi i rodiči zahráli běhací piškvorky, na horkou bramboru i na rybičky a rybáře. Odpoledne nám uteklo velmi rychle a vůbec se nám nechtělo domů. Tímto děkujeme všem za přípravu a organizaci tohoto odpoledne a především Aleně Pajasové za skvělý nápad tuto akci zorganizovat.

Se sokolským pozdravem Nazdar,

Pavel Skála, náčelník

ŽUPNÍ ZPRÁVY 2022_1

Aktuality ze Sokola Zürich 10/2021-01/2022

V posledních týdnech nás, stejně jak velkou část demokratického světa, silně zasáhla invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Přesto, nebo i právě proto jsme nerezignovali na naše povinnosti a úkoly v Sokole Curych. V duchu Tyršova hesla “kde strnutí, tam smrt” se snažíme vymýšlet (a hlavně realizovat) nové aktivity pro naše členy, a také pomoci obětem ruské invaze. 8. 3. 2022 se konala Valná hromada naší jednoty.

Poprvé v historii Sokola Curych proběhlo jednání kompletně online, prostřednictvím videokonference. Téměř všichni ve výboru máme malé děti a tato forma je pro nás jednodušší, navíc jsme ušetřili peníze za pronájem prostor. Během závěrečného hlasování bylo rozhodnuto zejména o aktualizaci Stanov, plánu akcí na rok 2022 a také vystoupení ze Svazu spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Účastníkům byla objektivně představena historie Svazu i jeho současný přínos pro jednotu. Nakonec u členů převážil názor ze Svazu vystoupit.

V polovině března jsme spolu s Českým klubem Zurich organizovali Sportovní odpoledne s karnevalem, jehož součástí byl i “Běh pro Ukrajinu” (více v článku od Pavla Skály).

Díky šťastné náhodě a výřečnosti našeho akčního starosty Michala Konštackého přijal naše pozvání na charitativní besedu známý český filozofující ekonom Tomáš Sedláček. Akce se uskuteční ve středu 30. 3. v 19.00 hodin v Centru Čechů a Slováků v Curychu. Celý výtěžek akce půjde na pomoc Ukrajině.

Naše pravidelná cvičení probíhají stále ve čtvrtek v tělocvičně Manegg. Stav členstva je k 8. březnu 2022 následující: 39 dospělých (6 starší členové) + 25 dětí.

Nově nabízíme pro naše členy také pravidelné cvičení Yoga Vinyasa Flow s Alenou Pajasovou každý poslední čtvrtek v kalendářním měsíci 19:00-20:00 hod nebo sobota 2.4.,7.5. a 11.6. 9:30 -10:45 hod (více info na webu www.sokolzuerich.ch). Tahle metoda je fyzicky náročná, hodí se na procvičení mobility kloubů, posílení a protažení svalů, a měla by vyhovovat ženám i mužům.

Také bych chtěla zmínit, že na doporučení župy švýcarské zaregistrovala naši jednotu s. Josefína Čelakovský ke kampani “Migros - Support your sport”. Jedná se o to, že při nákupu v Migros dostáváte bony, které můžete věnovat vybranému sportovnímu spolku, který tak finančně podpoříte.

Last but not least - na Valné hromadě Župy Švýcarské byl zvolen náčelníkem Župy člen výboru jednoty Curych - Ondřej Žižka. Gratulujeme!

S přáním pokud možno hezkého jara,

Hana Žižková, jednatelka

ŽUPNÍ ZPRÁVY 2022_1

Informace v Župních Zprávách 2021

Na poslední Valné hromadě byli zvoleni noví členové do předsednictva jednoty.

Michal Konštacký, starosta;

Pavel Skála, náčelník a vzdělavatel;

Hana Žižková, jednatelka;

Josefina Čelakovský, pokladní;

Ondřej Žižka (bez funkce).

Na fotografii, prapor je uprostřed a starosta Michal vlevo, náčelník Pavel pod praporem, jednatelka Hanka drží prapor (a to velmi hrdě), bratr Ondřej vedle Hanky. (Chybí ses. Čelakovský) Předsednictvo župy přeje novému vedení jednoty a všem členům hodně úspěchů.

Eva Svobodová, vzdělavatelka

Naše první cvičební neděle, aneb děti s sebou

Naše první cvičební neděle, aneb děti s sebou Od chvíle, kdy jsme se zapojili do Sokola, jsme občas slýchali o akci zvané cvičební neděle. Ale co přesně to je? Po dlouhé koronavirové pauze konečně přišla příležitost pro nás i děti, abychom si cvičební neděli vyzkoušeli na vlastní kůži. Dcera Ada byla malinko skeptická a prohlašovala, že se tam bude “nudit”. Když jsme 21. listopadu přišli do haly v Emmen, kde Sokol Lucern akci pořádal, nejprve nám byly ověřeny covid certifikáty a pak už se mohlo cvičit! Ada byla nervózní, že nezná ostatní děti, ale jakmile se začal hrát Kin-ball - netradiční míčová hra původem z Kanady s velkým lehkým míčem o průměru 1,22 metru - hned se ráda zapojila. Obrovský nafukovací míč, který dovezli cvičitelé br. Martin Chlumský a ses. Dana Absolonová z ČOS, nadchnul děti i dospělé. Možná si ho pořídíme i do Sokola Curych, vždyť cvičíme s dětmi každý týden! Po Kin-ballu a malé rozcvičce nás uvedla ses. Dana do programu s názvem “Zima”. Vytvořila s dětmi na zemi sněhuláka, naučila nás básničku a hráli jsme různé hry s balancováním papírové sněhové vločky. Sněhulák poté “čekal” uprostřed tělocvičny a sledoval, jak děti překonávají všechna stanoviště. Před každou “opičí dráhou” probíhala podrobná instruktáž, při které museli děti i rodiče trpělivě poslouchat. Sestra Dana nám například vysvětlila, jak si má dítě co nejbezpečněji přelézt ve výšce z žebřin na lavičku a sjet dolů. Všechny děti poctivě cvičily, i náš malý Albert se snažil držet krok. Na oběd šly děti dříve, než dospělí, aby měly klid a 6 dostatek prostoru. V “kontejneru” za tělocvičnou bylo vše pěkně organizované a připravené, zákusky přímo k nakousnutí. Po jídle byla chvíli pauza, kdy jsme si popovídali s přáteli a (pro mě) novými lidmi z ostatních jednot, uspala jsem syna v kočárku a šlo se na francouzské tance. Soustředěnost malých sokolíků po obědě lehce poklesla, a tak organizátoři velmi dobře zareagovali, když ohlásili změnu programu. Zavelelo se k závěrečnému nástupu, při kterém proběhlo společné focení a předání odměn. Pak už to dcera opravdu nevydržela a místo country-tanců si hrála v rohu tělocvičny se zajímavou cvičební pomůckou - tenisovým míčkem, ke kterému byl připevněn provázek. Nebyla sama, a dokonce jeden klučina si “upravený” tenisák natolik zamiloval, že uprosil cvičitele Martina, aby mu jeden přenechal. My jsme dceři slíbili, že jí podobný míček na cvičení v Sokole vyrobíme. Francouzské tance jako z románů Jane Austenové jsme si už zatancovali s dcerou společně. Po cestě domů mi Ada říká:” Mami, víš co bylo dneska úplně nejúžasnější? Ta paní cvičitelka Dana!”. Dana Absolonová si opravdu dokázala svým přístupem rychle vybudovat autoritu a přitom byla k dětem milá a citlivá. A pochvala patří i br. Martinu Chlumskému, jak připomněl br. Pavel Skála, za to, jak skvěle cvičil s dospělými a hýřil dobrou náladou. Tímto děkuji všem lidem, kteří se na přípravě cvičební neděle podíleli, stálo to za to:-)

Hana Žižková, jednatelka

ŽUPNÍ ZPRÁVY 2021_2

Skialpy a zimni olympiada

Tak už je to rok, co jsme se pořádně nesešli, nepopovídali a společně nezasportovali!

Mohli jsme sedět s rukama v klíně a bědovat a doufat, že se to samo nějak překoná...ale kdepak, to nám curyšským sokolům není tento postoj k životu vlastní. Letos nám zima opravdu nadělila perfektní podmínky pro všechny zimní sportovní aktivity. Vzniknul nový oddíl běžkařů, skialpinistů a co nás velmi mile překvapilo, že se nám podařilo uspořádat i Zimní olympiádu.

Ale hezky popořadě. Náš starosta bratr Martin jednou zavelel: „Hoši, bratři, nedá se nic dělat, když nemůžem do tělocvičny, tak půjdeme do hor!“ a tak se taky stalo. Historicky první skialpový výšlap se uskutečnil 6.2.2020 na Pazolastock ve složení starosta Martin, místonáčelník Jakub a bratři Martin s Jerrym. Výprava to byla parádní, výšlap na vrchol, který trval 3 hodiny, doprovázelo sluníčko a zastávky na odpočinek, kdy odměnou byl pohled na tu krásu kolem. Zajímavostí je, že tento den foukal ze Sahary silný vítr, který s sebou přinesl písek a ten zajímavě zbarvil svět kolem do tónů žluté až červené.

Druhý výšlap na sebe nenechal dlouho čekat, 28. února se opět sešli naši bratři ve 4-členném složení, jen Jerryho vystřídal bratr Jirka. Tentokrát se vydali na podstatně náročnější výšlap a to na Gross Bielenhorn. Výprava trvala dlouhých 6 hodin, ale na konci ta zasloužená odměna! Výborná viditelnost na 90 km vzdálený Matterhorn a k tomu si vychutnávat Plzeňský Prazdroj. Sjezd zpět do údolí trval hodinu a půl v mokrém sněhu, takže se naši skialpinisté u toho pěkně zapotili. A už teď se těší na další túru.

Zimní olympiáda vznikla tak trochu náhodou, a to když se naše místonáčelnice a vzdělavatelka vypravila s kočárkem na procházku do lesa. Byly to právě cizí děti, které si hrály ve sněhu na stráni u lesa. Chvíli je pozorovala a když si ověřila, že nejmenší Sokolka v kočárku spinká, vrhla se do sněhu s jásotem taky! Panečku to byla vlna endorfinů a vzpomínek na vlastní dětství. Než došla domů, uvědomila si, že už dlouho neslyšela, jak se mají naši Sokolíčci, jak tráví zimu a že by bylo hezké si ty všední dny zpestřit společnou aktivitou, byť každý sólo. No a Olympiáda byla na světě! Účast byla veliká - přes 20 závodníků v různých věkových kategoriích doběhlo do cíle. Nejmladšímu byly 3,5 měsíce a nejstaršímu 83 let, a to je pro nás obrovská pocta. Máme opravdu obrovskou radost, že se hravost dostala mezi všechny generace. Soutěžní disciplíny zastoupila nejen hrubá a jemná motorika, ale i psychomotorika a vzdělávací činnosti. Kdo chtěl, mohl využít i aktivity beze sněhu a relaxaci. V tuto chvíli pročítáme všechny Výsledkovníky a obrázky od dětí a je nám jasné, že vítěz nemůže být jen jeden! Ať už jde o vtipné vyplnění Výsledkovníku nebo samotné pojetí plnění disciplín, jeden originál vedle druhého. Touto cestou bychom chtěli opravdu ze srdce poděkovat všem, co s námi do toho šli! Protože o tom to je, užívat si života „za každého počasí“. A co by to bylo za Olympiádu bez medailí, že ano? Tak ty budou! Ale jakou mají podobu, to ještě musí chvíli zůstat tajemstvím.

A vlastně současná situace dost dobře přeje navazování zajímavých kontaktů, i když by se to na první pohled nemuselo zdát. Náš jednatel bratr Tomáš se setkává při „Sokolských digi snídaních“ s dalšími sestrami a bratry z ostatních jednot v Čechách on-line. Probírají se různá témata, na poslední snídani se připojil i nový PR manager Jiří Reichl. Ten všem sdělil jeho vizi v této funkci. Také nás potěšil nevídaný zájem o naši Olympidádu, takže se dostala až do Sokolského inspiromatu. Rádi bychom tímto nabídli ostatním jednotám či spolkům naší Zimní olympiádu, bude volně ke stažení na našem webu. Díky on-line režimu světa se můžeme účastnit dalších školení a seminářů, na které bychom se za normálních okolností jen těžko dostávali. Je to vzácná příležitost k rozjímání a nabírání síly na další činnost.

Krásné jaro, opatrujte se!

Ses. Marie Krejčová

župní zprávy

Se Sokolem na běžkách

Zavřená tělocvična, florbalové hokejky, na které se práší a branky, ve kterých již pavouci doplétají své sítě. To zrovna není dokonalá představa pro cvičence jako jsme my. Abychom nezaháleli během kovidové zimní přestávky, tak jsme se rozhodli vyrazit na běžky, a né jen jednou.

Naše první lyžování v této sezóně proběhlo vskutku rychle. Rychlé oslovení členů, výběr místa, upřesnění srazu a po několika málo hodinách se vyjíždělo směr Rothenthurm na večerní běžkování. Super nápad, alespoň si zlepšíme fyzičku a když vše dobře dopadne, tak budeme mít alespoň více sil na prohánění děravého míčku. Alespoň to si říkaly 2/3 z naší výpravy. Ten třetí, náš starosta, oprašuje lyže několikrát za zimu, tak s udržováním kondice neměl problém.

I přesto, že se lyžování nezapomíná, tak z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že 14 let je opravdu dlouhá doba a sebelepší styl na bruslích při „skejtingu“ není úplně nejlepší průprava. Při kratší pauze se může objevit nějaké zaváhání nebo špatný cit pro lyže, ale při takové dlouhé pauze se zapomíná už skoro všechno, a tak můj začátek symbolizoval mě a sníh jako jednu rovinu. A to hned několikrát. Naštěstí svalová a koordinační paměť po několika set metrech vzala za své, ale i tak první lyžování nebyla z mého pohledu sranda, jako kdysi bývala.

Druhá návštěva už byla daleko lepší. Tentokrát jsme chtěli náš pidi oddíl trochu zvětšit a oslovili jsme naše krajany. Několik se jich přihlásilo a přes první neúspěchy o doladění společného termínu, tak jsme se dokázali dohodnout, že tentokrát vyrazíme směr Studen. Byla neděle, a tak jsem si zpříjemnil ranní cestování poslechem sokolské digi snídaně. Cesta rychle utekla, zvlášť když každý vyprávěl svůj příběh, jak se dostal k Sokolu a co mu to vše do života, tak i pracovního, dalo nebo vzalo.

Na místě už proběhlo vše podle plánu. Jen jeden člen se zdržel, lépe řečeno, radši ani nevstal, neb bylo na něj moc brzo. Asi to způsobil trénink, který absolvoval o den dřív a následná regenerace se sportovními nápoji, které jsou určeny jen dospělým.

Po důkladném seznámení s trasou jsme následně vyrazili na upravenou trať a sjezdili několik kilometrů tratě v nádherné přírodě a postupem času i v nádherném počasí. Když jsme odjížděli, tak už jen několik mráčků kazilo naprosté azuro. Všichni jsme si to naprosto užili a doufáme, že to nebylo poslední sklouznutí v této zimní sezóně.

Běžkám a sněhu ZDAR!

Br. Tomáš Kalina

župní zprávy

Vzácné setkání s členy Senátu Parlamentu ČR 2020

V sobotu 12.9. 2020 měla naše curyšská jednota možnost zažít přátelské setkání s členy Senátu Parlamentu ČR. Bylo mi telefonem sděleno sestrou Májou Krejčovou (naší vdělavatelkou). Slíbila jsem panu Krňávkovi, že přijde na toto setkání naše nejstarší aktivní sokolka, sestra náčelnice Marta Mádrová. Takže nás budeš reprezentovat! Já tam půjdu ráda s Tebou (když mi to můj stav dovolí). Zažádali jsme si totiž poprvé v historii naší jednoty o finančnípodporu na aktivity pro naše děti v Sokole. Ale také nám velice záleží na našich občanských právech, jedním z nich je právo volit na dálku, pokud žijeme v zahraničí. Takže bylo potřeba o nás slyšet a vidět naši práci. Setkání bylo v novém Českém domě (CzechIN), je to moderní plně zasklená místnost s kuchyní a patřičnýmzařízením. Přišla jsem akorát načas a v naší sokolské uniformě. Pozdravila jsem a hned se ke mě přiřítili tři muži a 4 podávali mě srdečně ruku a dokonce pozdravili jménem, zatímco já jsem jejich jména neznala, ale okamžitě pochopila, že jsou to ti naši senátoři. Začalo se proslovem Pavlíny Šenkýřové, která je vedoucí v Českém domě Zürich CzechIN v Glattparku. Vyprávěla, co a jakémají plány do budoucnosti a představila svoje české děvče, které patří také do kolektivu, Báru. Pak přišla na řadu sestra Mája, vyprávěla odějinách curyšského Sokola a o aktivitách, které se v Sokole provozovaly a kterými se náš Sokol stal mezi Švýcary slavný. Zmínila i aktivity, které se podnikají v současnédobě v tělocvičně, že máme florbalové mužstvo a cvičení pro rodiče s dětmi a že máme aktivity i mimo tělocvičnu, jako Maškarní, Mikulášská nadílka, Drakiáda a Den dětí a hrami v lese a další velké plány do budoucnosti. Pak jsem přišla na řadu já a vyprávěla o staré věrné gardě a o naší nové mladé sokolské jednotě, o cvičení a o zpívání starých českých dětských písniček. Jako vděčný doklad jsem přinesla dvě fotoalbíčka. Jedno nové z aktuálné doby, které jsem od začátku zakládala a jedno ze starších let mojí generace. Atmosféra byla velmi příjemná, sem tam někdo vyprávěl nějakou zajímavou příhodu, mezitím jsme si pochutnávalina sladkých dobrotách a lákavých obložených chlebíčcích a pití. Bylo nás asi 20 lidí, zastoupena byla župa, velvyslanectví, české spolky, Zpravodaj a naše jednota. Málem bych zapomněla, že velký dojem udělal náš historický prapor a před ním jsme se také vyfotografovali. Roz-loučení bylo příjemné. Senátorům jsme popřáli dobrou cestu do dalšího cíle, do Ženevy. Kdo měl zájem, mohl se zúčastnit projížďkou lodí po obou březích Curychu, kde jsou krásné výhledy na město. Doufáme, že se nějaký úspěch pro nás dostaví a že nikdo z nás na toto setkání nezapomene. Největší překvapenína mě čekalo doma, když jsem mé neteři poslala fotku. Okamžitě přišla odpověď: „Marto, víš, že jsi mluvila sešlechticem, panem Tomášem Czernínem?“ Moje odpověď: „No nazdar!“

Marta Madrová, náčelnice Sokol Zürich

župní zprávy

Návštěva „Švýcara“ v Praze

Po milém setkání v domácím Curychu s bratrem Josefem Kubištou alias Pepištou, jsem se rozhodl navštívit i v jeho„domácím prostředí“ a to v Sokole Libeň během své krátké dovolené v Čechách. Vzhledem k dalším sportovnímaktivitám, které předcházely návštěvě, jsme se domluvili na úterní cvičební hodině.Ještě než jsem vůbec přijel, tak jsem byl zaskočen tím, že se cvičí v tradičním outfitu, tedy v bílém nátělníku ašortkách. Což pro mě bylo zcela neznámé, protože při sportu nejraději používám funkční prádlo. V plánu byl kratší běh, protažení, úpolové hry a koupání ve Vltavě a běh zpátky. Pro mě značka ideál jako proběžce. Sešli jsme se dole pod sokolovnou na malém plácku u řeky. Bylo nás tuším sedm nebo osm. Několik mladých do-rostenců, někteří i mimopražští, a zbytek ostřílení pardálové a já. Tak jsme se vydali trochu se zahřát. Pepa námjako vzdělavatel řekl několik základních poznatků ke správnému běhu a během toho jsme si měli vyzkoušetsprávnou a přirozenou polohu při běhu. Ta spočívala s předpažením rukou. Tělo se mírně nakloní a nepatrně sezrychlí. To jsme si zopakovali při běhu k Trojskému mostu několikrát. Během tohoto krátkého běhu jsme zpovídal„Pepištu“ jak to funguje u nich, a zjišťoval rozdíly ve fungování mezi mým úplně domácím Sokolem v Nehvizdech, vCurychu a Prahou. Velký rozdíl je v tom, že on vede oddíl všestrannosti zatímco já se více orientuji na jeden sport.Navíc se během cvičení řídí několika pravidly a to: •Sokol nemluví sprostě•Sokol se nevzdává•Sokol nefňukáPorušení těchto pravidel se „trestá“ tuctem kliků.Po doběhnutí bylo klasické protažení a na to navazovaly úpolové hry. Za každou prohru tucet kliků. OK. To jsemještě nevěděl, kolik jich doopravdy budu muset dělat. Při konečném skóre bych řekl, že jsem asi víckrát prohrál nežvyhrál a poslední kliky mi už dávaly opravdu zabrat. Slíbená odměna v podobě plavání ve Vltavě už na sebenenechala dlouho čekat. Ovšem, my neměli plavky a tak jsme šli na „Adama“. Alespoň bylo trochu srandy při vylé-zání z vody a převlékání. Pod sokolovnu jsme už doběhli více roztrhaní a já se opět vyptával dalších bratrů, jak vše funguje. Na závěr násčekalo ještě protažení a 2 moudra. Jedno o lámání prstů při nasazování ponožek ve stáří a druhé, které se dá vtéto moderní době velice dobře využít.„Pokud cestujete do zahraničí, ptejte se na Sokol. S ním se nikdy neztratíte.“

Se sokolským Nazdar!

Tomáš Kalina

župní zprávy

Vítáme vás v jednotě Curych, milé děti, rodiče, sestry a bratři!

Jsme rádi, že přicházíte mezi nás! Je právě 18:00 a nacházíme se v tělocvičně Sport Halle Manegg v Curychu.Tělocvičnou zní dětská píseň „Letí letí“, při které se děti společně s rodiči lehkým poklusem kolem tělocvičny ro-zehřívají na dnešní cvičení. Při běhu, úskocích, lezení po čtyřech a protahování přemýšlejí, jaké asi bude témadnešního cvičení. Ale na to je ještě čas, nejprve se musíme pozdravit! A to jak jinak než s naším plyšovým sokolemPepou, který zná všechny děti jménem – alespoň to o sobětvrdí (ale už jsme ho párkrát načapali, že to tak úplně není). A teď hurá na to téma. Milé děti, dnes budeme cvičit jako nazimní olympiádě. Pavel dětem krátce poví něco o první zimníolympiádě a pak se zeptá: „Kdopak z vás ví, co je to biatlon?“Eda křičí: “Na to jsme koukali s taťkou o Vánocích u babičky.Běhá se tam na lyžích a střílí z pušky.“ Dobře nám to Edavysvětlil, ale než bude „olympijský stadion“ připravený a spor-tovci se pustí do olympijského klání, je čas na malou roz-cvičku.S rozcvičením nám pomáhají různá zvířátka, která se ve hřesnažíme napodobit – slon, žabák, rak nebo medvěd. Potomzkusíme, zda si děti i rodiče z minulého cvičení pamatují, jakse správně vzpaží, předpaží, upaží a zapaží. Následují hry nadvojičky a trojičky, čáp ztratil čepičku nebo na horkou bram-boru, které děti také moc baví. Jakmile dostaneme pokyn odbratra Honzy, že olympijský stadion již stojí, vrhneme se na olympijské hry samotné. Hlavní disciplínou je především biatlon, který spočívá v překážkové dráze, kterou děti musí překonat a na jejímžkonci musí sestřelit všechny kuželky, tak aby nemuseli na další trestné kolečko a mohl vyběhnout jejich týmový ko-lega z řad dětí a rodičů. Skokanský můstek dětem nedělá žádné obtíže a občas vidíme i krásné telemarky, kterékončí v měkké žíněnce hladkým přistáním. Ale to už se nám blíží sedmá hodina, takže probíhá relaxační cvičení, společnými silami úklid nářadí a písnička čibásnička před nastoupenou tělocvičnou s naší náčelnicí Martou. Chybět nesmí ani zhodnocení dnešního cvičení a„hlášení“ dětí, co se jim líbilo nejvíce. Nezapomeňmeani na informace o nadcházejících akcích a jako velkéfinále hlasité 3x NAZDAR!A budou-li se florbalisté loudat v šatně, naši kluci zvlád-nou již připravené tatínky vyzvat i na desetiminutovéflorbalové mini-utkání. Od minulého roku se naše řady rozšířily o několikmalých sportovců a každý týden se tak pravidelněsetkáváme v ustálené, pestré skupině dětí ve věku od 1do 6 let a jejich rodičů. Vždy nás doprovází nějakýpříběh, dle kterého volíme rozcvičku, hry na rozehřátí inářadí, které používáme ke stavbě překážkové dráhy.Úvodní rozběhání s písničkou a pozdravení, stejně takjako nástup na konci cvičení, jsou však našímneměnným rituálem. Zkrátka, cvičíme pro radost všech – malých, velkých i dospělých.

Pavel Skála, Karolína a Jan Novákovi

župní zprávy

Vánoční besídka 2019

U malé dřevěné chaloupky v lese a jejím přilehlémokolí, nás navštívil Mikuláš s jeho družinou - čertem aandělem. S dětmi jsme jej napjatě očekávali podširým nebem u zářícího stromečku. A ani tentokrátneměl čert jediný důvod si někoho s sebou odnést dopekla, ba naopak! Ty nebojácné čisté duše našlyv sobě tolik odvahy, že dokonce šly samy Mikuláši po-dat ruku a čertovi nabídnout něco na zub. Jakmile seSvatá trojice vydala opět na svou cestu, děti se vrhlyna tvoření svícínků z přírodnin. Nedočkaví zálesácirozdělali oheň, abychom si mohli opéci dobroty z těstanebo jablíčka. Když už se sešeřilo, chlad nás zahnaldo krbem vyhřáté chaloupky. Děti a tatínci běhánímpo venku vysíleni, vrhli se na dobroty, co tam mamkypracně nachystaly. Poté jsme si povídali o koloběhu přírody a o zvířátkách, jak žijí v zimě. Inspirací nám byla inicia-tiva od České společnosti ornitologické a Záchranné stanice živočichů Makov. Oba tyto spolky se snaží šířit osvětu,jak správně krmit ptáčky během celého roku a současně vzbudit zájem celé společnosti o naše opeřence. V M-akově provozují online přenos z jejich krmítka, kde můžete zahlédnout i méně známé a vídané druhy ptactva aněkdy i veverku na lupu. Podle jejich doporučení jsme s dětmi vyrobili rozmanitá krmítka. Zdobily se perníčky, kou-le a dřevené ozdoby. V chaloupce voněl čaj a panovala příjemná rodinná nálada. Loučili jsme se pozdě v noci zasvitu prskajících prskavek a křupáním čerstvě napadaného sněhu pod každým našim krokem, těšíc se na dalšíspolečné setkání.

Marie Krejčová

župní zprávy

Drakiáda

Co si představíte, když se řekne podzim? Sychravo, nevlídno avítr co nám bere čepice! Šípkovým čajem v plecháčku z ter-mosky se u ohně zahřívat. Tak taková by byla ideální neděle naDrakiádu. Ale „bohužel“, počasí nám náramně přálo! Sluníčkoprovázelo tahy štětců malých malířů, na korpusech draků.Někteří nebojácní rodiče se jali vytvořit vlastního papírovehodraka. Občas nás potrápily vodící šňůrky, mašle na ocas jsmeuzlovali, jako diví... děti už byly celé nedočkavé vypustit ty jejichdrakouše do oblak! Na louce běhali všichni, i ti kdo draka v ruceneměli, aby vítr trochu rozdmýchali. Ale ouha, ani lísteček senepohnul... Uběhaní rodiče si poposedali kolem ohně. Pekly sebrambory v uhlí, jablíčka nebo buřty na klacku, nad ohněm seohřívaly podzimní guláše “Drsoň” a “Jasoň”. Když se jídlo roz-vonělo kolem, přiběhly se nadlábnout i děti. Ještě aby ne, muse-lo jim z toho lezení po stromech a skotačení na dětském hřišti notně vyhládnout. Tak jsme si hezky poseděli, zhod-notili náš tvůrčí um, co se stavění draků týče, zavzpomínali na naše dětské podzimní radovánky, až nás zaskočilatma. Bylo to s vámi prima kamarádi! Doufáme, že jsme tímto zahájili novou tradici Drakiád a těšíme se příští rokzase na nějakém kopci. Vichru zdar! P.S. komu by se nechtělo čekat az napřesrok, stavte se za námi na “Dia delos Muertos” nebo na “Mikuláše”.

Za Sokol Curych & CzechIN Český dům Zürich ® Marie Krejčová a Míša Retteghieri

župní zprávy

Dia de los Muertos

Letošní Dušičky jsme se rozhodli oslavit zase trochu jinak, než v loňském roce. Inspirovala nás kreslená pohádka COCO. Její děj se odehrává v Mexiku a představuje zase jinýpohled na oslavu života a vzdání vzpomínky za naše blízké. Cha-loupku s přilehlou stodolou jsme vyzdobily barevými girlandami apompony. Přes noc vyrostly ve stodole dokonce i kaktusy anechyběl ani vzpomínkový oltář. V kuchyni se otáčely Míša sPájou, chystaly nachos, tortilly, chilli con carne^ Největší úspěchměly churros se skořicovým cukrem a muffinky s lehce jedovoumodrou barvou krému a jedlými lebkami. Jelikož nám počasípřálo a sluníčko ještě hřálo, běhalo se venku před stodolou, kdestrašidýlka plnila hlavně psychomotorické a orientační úkoly,které si vzaly nastarost Mája a druhá Pája. Trpělivost a jemnoumotoriku si procvičily nejen děti, ale hlavně maminky při vyráběnívlastní piňaty. Nacpat tolik sladkostí do tak maličké ruličky a ještězalepit, to dalo opravdu práci! Všem se to nakonec povedlo^i

6když někdo musel nějakou tu sladkost spořádat, aby mu trochu z té hromádky ubylo. Sestra Martina během celéhoodpoledne pomalovala všem, kdo měli zájem, tématicky obličej. No měla plné ruce práce! Když se setmělo, vyrazi-lo se na lampionkový průvod po lesní pěšince, na cestu nám hezky svítil měsíc. Někteří si po cestě prozpěvovalipísničky z českých pohádek a jiní, ti nejvíc nebojácní utíkali do tmy za prapodivnými zvuky. Ty, jak se pak ukázalo,vydával traktor, co zaorával pole. Kluci a některé holky byli z toho stroje a hlavně z jeho světel úplně paf! Všichnise nakonec dostali zpět do Mexika, kde už čekal “zpívající kaktus”- obrovská piñata nacpaná k prasknutí dobrota-ma na poslední ránu. Po Máji několika nezdařených pokusech, se chrabrému tatínkovi Mufíka a Yakubíka povedlodosáhnout dětmi tolik očekávaného “křup a prásk”! Rozlítnuvší se piñata odstartovala diskotéku! Nasadili jsmesombréra a tančilo se a zpívaloT.OLÉ!

Za Sokol Curych místonáčelnice Marie Mája Krejčová & CzechIN Český dům Zürich ® Míša Retteghieri, PavlínaŠenkýřová a Pavla Chaloupka

župní zprávy

Sokolské setkání Oetz 2019

Letos, kdy se konalo již 46. se sjeli sokolové, aby uctili památku, v Oetzu tragicky zemřelého zakladatele sokolského hnutí, dr. Miroslava Tyrše, se poprvé zúčastnili také členové naší jednoty TJ Sokol Zürich.

Jak je známo, každý rok se střídá organizátor akce a letos vyšla řada na TV Sokol München. Tohoto mezinárodního setkání se zúčastnily jednoty ze Švýcarska, Rakouska, Německa, České republiky a Slovenska.

My jsme do místa setkání – obce Piburg - dorazili až v sobotu kolem druhé hodiny, kde už vše bylo připraveno a na místě čekal postavený stan s občerstvením, s čepovaným vychlazeným pivem a limonádou a posezením ve stínu.

Louku již částečně zabíralo stanové městečko a tak nám musel přijít místní majitel louky posekat další kousek travnaté plochy, abychom i my mohli vztyčit naše stany. A nejen my, ale i další sokolové z Prahy. Uprostřed již čekala napnutá síť na volejbalová utkání, opodál bylo připraveno ohniště na večerní posezení u táboráku a další vyhrazené místo na pétanque a dětské hry. Na druhé straně byly připraveny menší sítě na badminton. A na konci samotné louky bylo připraveno i sanitární zařízení.

Jak jsme se již od našich župních bratrů a sester dozvěděli, veškeré přípravné akce začínají již o pátečním odpoledni a tak jsme dorazili mezi posledními. Počasí nám opravdu přálo a my byli rádi, že máme s sebou i opalovací krém.

Během toho, co jsme stavěli stan, oficiálně zahájili bratři a sestry z Mnichova sokolské setkání roku 2019 a hned po té vypukl volejbalový turnaj. Přihlášených bylo XY družstev a týmy bojovaly během celého odpoledne. Mezitím se ale další týmy účastnili hodu šipek a pétanque. Děti si vyzkoušely skákání v pytli, krmily hladového vlka v podobě vtipně připravené krabice šiškami. Mohly si také vyzkoušet svoji zručnost při hodu na terč šipkami. A zahrály si badminton.

Nechyběl ani míč a děti si buďto kopaly nebo házely – alespoň ty naše 5-ti leté.

Něco po 19. hodině se zapálil táborák a my se vrhli na opíkání buřtů. Pod stanem s občerstvením se sešli hudebníci a všichni se pod jejich taktovkou dali do zpěvu sokolských a táborových písní. Později zazněly i klasické české hity, které všichni známe a rádi zpíváme.

Muzika hrála do pozdních večerních hodin a ještě při svítání někteří účastníci i bez doprovodu muziky dále prozpěvovali. Prostě atmosféra s dobrou náladou celou noc.

My jsme ale už díky malým dětem byli zalezlí ve stanech a podřimovali.

Nedělní ráno nás uvítalo sluníčko a my posnídali obklopeni vrcholky hor se zasněženými kopečky, prostě nádhera.

Hned ráno se v místním pensionu konala schůze Zahraniční obce sokolské, které jsme neúčastnili, ale užívali si krásné ráno. Během dopoledne se opět hrál volejbal a začaly vrcholit přípravy na běh, kterého se naše jednota také účastnila v zastoupení bratra Pavla Skály a za děti Elisabeth Čelakovská a také David Skála. Běh měl 3 různé úrovně – děti musely přeběhnout louku tam a zpět. Ženy už to měly o něco náročnější – musely běžet k jezeru a zpět. Terén je to náročný, nejdříve stoupání do kopce, potom úleva s kopce a následně ještě větší kus do kopce a pak už jen k cíli do tábora. Muži mají trasu nejnáročnější – běží jako ženy k jezeru, ale následně ho celé musí oběhnout a pak zpět do tábora. Tato nejdelší trasa má přibližně 4-5 km. Běhu trasy mužů se zúčastnila i má příbuzná z Prahy a dostala se mezi první desítku, což nás velice potěšilo a o to víc, že byla za absolvování odměněna diplomem a medailí.

Vyhlášení vítězů všech kategorií proběhlo těsně před zapálením táborového ohně. Po té jsme si rychle opekli buřta a tak tak stihli zalézt do stanu, protože se poprvé za celý víkend rozpršelo. Usínali jsme za příjemného zvuku dopadu kapek na stan a ráno nás čekala již zklidněná i když trochu zamračená obloha.

Zatímco my jsme se vrhli do úklidu stanů, odešel náčelník naší jednoty na tradiční bohoslužbu za M. Tyrše, kterou provázel farář Slávek Švehla. Bohoslužba byla zpestřena posvěcením nového praporu Sokola Zábřeh a poté vystoupil taneční folklórní soubor Vonička. Nechyběly proslovy jak pořádajícího Sokola Mnichov, tak i starostky ČOS Hany Moučkové a také zástupce obce Oetz pana Raucha. Na konci převzali štafetu organizace a putovní prapor sokolové z Rakouské župy, kteří budou připravovat setkání příští rok.

My jsme se připojili k našemu náčelníkovi a s ostatními jsme se dali na pochod v průvodu praporečníků podél řeky Ache k pamětním deskám dr. Miroslava Tyrše. U samotných desek se uctila památka na M. Tyrše položením věnců a květin. Společně jsme pak všichni zazpívali hymnu jak českou, tak slovenskou za zvuku bublající řeky, což mi vehnalo slzy do očí a po těle projížděla husí kůže. Je to zážitek, který si každý musí zažít sám.

My s bratrem Pavlem Skálou jsme byli nadšení z celého víkendu a i když jsme se neúčastnili všech disciplín, které pro sokoly organizátoři připravili, moc jsme si užili pobyt s bratry a sestrami, zdejší přírodu a hlavně atmosféru, na které se podíleli všichni zúčastnění.

Jsme přesvědčeni, že přísti rok nebudeme chybět! Těšíme se na SETKÁNÍ V OETZu 2020!

Josefina Čelakovský. Sokol Curych

ŽUPNÍ ZPRÁVY 2019_2

Jubileum sestry Jaroslavy Fialové - 100 let! - Župní zprávy zvláštní vydání duben2019

Sestra Jaroslava Fialová vstoupila asi v osmi letech do Sokola na Březových horách. Později, v Praze, byla ve vršovickém Sokole, jenom v žactvu. Když pak začala dojíždět na gymnasium, kde byla báječná tělocvikářka (studovala s Marií Provazníkovou), chodila na cvičiště Kampa, ale v té době v Sokole nebyla. Když přišla s rodinou (tehdy dva synové, dnes již tři pravnuci) v roce 1968 do Švýcarska, do města Nussbaumen (manžel pracoval v Badenu), tam se dozvěděla, že existuje spolek Beseda Svatopluk Čech. Později, když se rodina přestěhovala do Schlierenu, začali oba dva, sestra Jarka a bratr Rudla, chodit do sokolské jednoty v Curychu, kde se seznámili s Mirkem Svobodou, Václavem Mikou a ostatními. Do tělocvičny chodili oba manželé pravidelně, cvičili na všech sletech v zahraničí. Krátkou dobu byla sestra Fialová náčelnicí jednoty, ale, jak sama říká, není typ, který umí rozkazovat. Manžel Rudla byl dlouhou dobu vzdělavatelem, vydával Župní zprávy. Po jedné sokolské schůzi v Mnichově byla bratr Fiala navržen do Ústředí čs. sokolstva v zahraničí, jehož starostou byl dlouhá léta. Ze začátku chodilo do curyšské tělocvičny hodně cvičenců, 30 až 40. Dnes se stále cvičí ve stejné tělocvičně, ve které cvičení začínalo. Jedním z nejhezčích sletů v zahraničí byl slet v Curychu v roce 1986. Tam se sestra Fialová starala o ubytování cvičících, dělala to velmi ráda. Ses. a br. Fialovi rovněž pravidelně jezdívali do Oetzu, jezdili do campingu s přívěsem, měli dobrý vztah jak k majiteli campingu, tak ke starostovi obce Oetz. Do tělocvičny chodila sestra Fialová dlouho, bylo jí přes 80 let, když přestala cvičit. Na Sokol má ty nejlepší vzpomínky, byla se sokoly v Americe, tam byli sokolové v místních jednotách velmi srdečně přijati. Po roce 1989 cvičila na Strahově jednou. "V jednotě je nás čím dál, tím méně", říká ses. Fialová, "nabídka různých cvičení je tak velká, že náš Sokol nemůže konkurovat. Společnost se mění, způsob života taky." Sokolu v České republice přeje, aby se vrátil k ideálům, aby se bratři a sestry nedívali na to, co jim to vynese. A Sokol ve Švýcarsku? "Jak již řečeno, je nás stále méně, nemáme mládež, ale ještě nějakou dobu vytrváme."

Se sestrou Fialovou hovořila sestra Svobodová, vzdělavatelka župy, v roce 2011

župní zprávy

Cvičební neděle Cvičení s dětmi 17.03.2019- Župní zprávy 2019-1

Milé sestry, milí bratři, jako již tradičně se členové našich švýcarských jednot sešli ve škole Dohlenzelg ve Windischi, abychom třetí březnovou neděli strávili společným cvičením. Cvičební neděle pro nás byla jako vždy příležitostí si se sestrami, bratry, dětmi a přáteli z ostatních jednot župy nejen společně uvolnit a protáhnout celé tělo, naučit se novým cvikům, ale také si vyměnit spoustu zážitků a dobře se společně pobavit. Jsme rádi, že se nás opět sešel hojný počet, a to od těch nejmenších až po zasloužilé členy a že zastoupeno bylo velké množství jednot. Cvičení dětí, které měla velmi atraktivně připravena sestra Jana Bachmann probíhalo v horní tělocvičně. Jana dokázala díky svému přístupu, pestrým hrám, ale i náročné překážkové dráze, zapálit do 4 cvičení malé i velké děti a dokonce i jejich maminky a tatínky. Cvičení dospělých v dolní tělocvičně měla na starost cvičitelka z Brandýsa nad Labem paní Helena Durasová, která plně zastoupila náhle ochořelou paní Helenu Jarkovskou. Ta díky své bohaté praxi a použití atraktivního náčiní – dospělí cvičili kondiční gymnastiku s overballem a s tyčí - dokázala taktéž během celého dne zapojit velký počet cvičenců. Po společném obědě, za který je třeba poděkovat sestrám a bratrům z jednoty Baden, kteří se postarali o tradičně bohaté a vynikající občerstvení během celého dne, proběhla společná hra dětí s dospělými - děti předváděly nacvičená zvířátka, která měli dospělí za úkol uhádnout a na závěr jsme si společně zazpívali.

Nazdar!

bratr Tomáš Nekula, Sokol Curych

župní zprávy

Dětské šibřinky 09.03.2019 - Župní zprávy 2019-1

V letošním roce jsme akce pro děti započali karnevalovými dětskými šibřinkami o sobotním odpoledni 9. března 2019. Zázemí pro akci nám poskytl opět CzechIN Český dům, který náš Sokol podporuje např. vyhrazením prostoru pro sokolskou klubovnu. Akce se zúčastnilo několik našich sokolíčků, ale i příznivců Sokola Curych. Zavítalo k nám 29 dětí v maskách, jako třeba princezna Elsa nebo Máša, piráti, víly, berušky, kuřátka, karkulky a mnoho dalších, ve věkovém rozmezí 2-8 let. Ve skvělých maskách se ale neobjevily jen děti, ale též někteří z jejich rodičů, ti akci pojali zodpovědně. Velké poděkování patří děvčatům z CzechIN – Pavlíně Šenkýřové, Michale Rettieghieri a Pavle Chaloupkové, které spolu se sestrami Marií Krejčovou a Josefínou Čelakovskou připravily nádhernou výzdobu, dětské hry a masopustní tvoření, včetně bohaté tomboly. Děti strávily odpoledne soutěžením o sladké odměny, tanečky a pohybovými hrami. Samy si z připraveného těsta vyrobily svůj masopustní preclík a ozdobily dle fantazie lněným nebo sezamovým semínkem, mákem či kmínem. Na závěr čekalo na děti losování tomboly, kdy každý koupený lístek skrýval dárek. Věříme, že se nám v Sokole Curych podaří z této akce udělat akci tradiční a my se příští rok opět potkáme s dětmi v maskách a skvělé atmosféře jako letos.

Josefína Čelakovský

jednatelka

župní zprávy

Pravidelné cvičení dětí a mužů – TJ SOKOL Curych - Župní zprávy 2019-1

Naší tělocvičnou se řítí už povyrostlé děti. Využíváme bohatého výběru nářadí v tělocvičně a díky některým sokolům, kteří se rádi chopí iniciativy se vždy vymyslí zábavné cvičení. Děti milují různé skoky např. ze švédské bedny, houpání na provazech jako Tarzani. Mezitím ty nejmenší zkoušejí kruhy, tak jako na přiložené fotografii naše dvouapůlletá sokolka. Naše sokolská rodina se stále rozrůstá, jen za minulý rok nám přibylo 7 miminek a letos prozatím 1 miminko, ale víme, že se chystá i další... Naši dospělí sokolové se vždy nemohou dočkat pohybu při hraní florbalu (unihokeje), který následuje po dětském cvičení a tak svou energii částečně vybijí při úklidu těžkého nářadí, za což jsme s maminkami vděční.

Marta Madrova

náčelnice

župní zprávy

Mikulášská besídka 1.12.2018 - Župní zprávy 2019-1

Podle staré lidové víry sestupuje v podvečer 5. prosince svatý Mikuláš z nebe na zem. Spolu s andělem a čertem obchází dům po domu - hodným dětem rozděluje pamlsky a ovoce, těm zlobivým uhlí a brambory. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý pohled čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským zážitkům. Naši Mikulášskou nadílku jsme jako historicky první skupina uspořádáli v CzechIN Českém domě o něco dříve, a to 1. prosince 2018. Na příchod Mikuláše se těšilo celkem 39 dětí, které čekání vyplnily malováním obrázků pro Mikuláše, hrami a tvořením. Každý sokolíček si vyrobil svou vlastní vánoční ozdobu, kterou si doma mohl pověsit na stromeček a vyrobil vánoční přání třeba pro babičku či dědečka. Když se začalo pomalu stmívat, zavítal za dětmi Mikuláš i s andělem, ale neplánovaně dokonce i čert. Způsobil trošku rozruch, ale nakonec se ukázalo, že jde o čerta mimořádně hodného a děti se s ním i rády vyfotily. 5 Protože byla většina dětí opravdu hodná, obdržely bohatou nadílku naplněnou zdravými domácími keksy a sušeným ovocem, a pro zábavu - velké omalovánky se symboly tradičních českých Vánoc. Mezi dětmi se však našli i odvážní sokolíčci, kteří si nadílku obohatili bramborou přímo z čertovy ruky! Snad jim ta kuráž vydrží do příští nadílky!

Marie Krejčová a Josefína Čelakovský

cvičitelka a jednatelka

župní zprávy

Cvičební neděle Cvičení s dětmi- Župní zprávy 2018-3

Na letošní cvičební neděli se nás z TJ Sokol Curych vydalo 9 rodin s dětmi. Překvapilo nás věkové rozpětí

cvičenců, protože toto byla naše premiéra. Hned na úvod jsme se zahřáli ve společném pochodu. A po společné

pochodové zahřívačce jak těch nejmladších v doprovodu rodičů, tak i zkušených sokolů jsme se rozdělili na dvě

skupiny: 1) rodiče s dětmi, kteří zůstali v horní tělocvičně; 2) dospělé, kteří se přesunuli do tělocvičny v suterénu,

pořádně si protáhnout tělo za doprovodu paní Heleny Jarkovské.

Nás, rodiče s dětmi, provázela cvičitelka sestra Marie Krejčová. Ta nás nenechala vychladnout a hned na úvod jsme si zahráli s dětmi na honěnou. To bylo výskání! My rodiče jsme taktak popadali dech a tak nás Mája vysvobodila zábavnou rozcvičkou, kde jsme měli možnost si trochu odpočinout. Zato děti si mohly vyzkoušet svůj grif a úchop, kdy při protahování svalů využívali různé balónky. Také si mohly vyzkoušet hluboké dýchání při odfoukávání šátků.

Po rozcvičce ale začala ta pravá zábava. Sestra Marie s pomocí rodičů připravila veselou opičí dráhu, na které si děti posílily ruce a záda, ověřily svůj balanc a motoriku svého těla. Různé prolézačky, zdolávání překážek, lození po žebřinách, válení sudů, napodobování různých zvířátek, protahování páteře a trenovaní vzpřímeného sedu.

Děti se vydováděly a rodiče se také zdravě protáhli!

Pěkně nám vyhládlo a tak jsme se s chutí dali do skvělého občerstvení, které sestry z jednoty Baden připravily. Po

obědové pauze jsme si ještě užili spoustu legrace pod vedením sestry Jany Bachmann. Ta si pro děti připravila hry,

kdy se využívaly židle a děti za pomocí rodičů měly skvělé překážkové dráhy. Dokonce jsme si osvěžili říkanky a

některé děti se naučily hru, kterou jsme hrávali i my jako děti – Chodí pešek okolo.

Na obličejích dětí bylo vidět, že si cvičení s rodiči užívaly a nejen ony měly šťastný výraz ve tvářích, také rodiče si

krásně užili společný čas se svými dětmi.

Endorfiny nejen ze cvičení se dostavily !

Josefína Čelakovský

Sokol Curych

župní zprávy

Halloween v naší jednotě - Župní zprávy 2018-3

V listopadu jsme uspořádali pro naše cvičenky a cvičence, malé i velké, „halloweenparty“.V přírodě se našla pěkná chatka, kde se topilo dřevem v krbu, pro děti bylo místo na hraní, malování a jiné atrakce. Pár našich aktivních sester a bratrů si dalo velkou práci s výzdobou jako jsou pavučiny, netopýři, balonky, dýně se svíčkami a jiné, různé „příšerky“. V jídle a pití byl dostatečný výběr a brzy byla místnost naplněna krásnými kostýmy. Všichni se dobře bavili a děti měly po setmění s naší cvičitelkou Májou a s rodiči průvod se svíčkami. Dobré dílo se podařilo.

Marta Mádrová

náčelnice

župní zprávy

Cvičební neděle - Župní zprávy 2018-3

18. listopadu proběhla podzimní cvičební neděle v obou tělocvičnách školy Dohlenzelg Windisch.

Byla sokolská neděle v mnoha ohledech vyjímečná.

Již pozvánka prohlédla, díky Josefíně Čelakovsky ze Sokola Curych jsme měli pestrou hravou pozvánku pro děti.

Děti ze Sokola Curych se pod vedením Májy Krejčové zapojily do projektu ČOS „Svět nekončí za vrátky, cvičíme se zvířátky„. A bylo se na co dívat - jak se naši budoucí sokolíci poprali s ú-

koly na nářadích rozestavěných po celé horní tělocvičně.

Pozvánka pro dospělé s titulní fotografií cvičenek aerobiku z Tyršova domu přímo vybízela k následování. Cvičení Zdravá záda a Body fit vedla česká propagátorka a trenérka fitness, rytmické gymnastiky a aerobiku, Helena Jarkovská, která se v dnešní době věnuje zvláště zdravotnímu cvičení pro senio-

ry, je autorkou mnoha publikací, metodických příruček a kazet.

Nejprve jsme se naučili krátkou sestavu ranní probuzení, neboli pohybovou snídani. Následovaly cviky na zdravá

záda s odborným výkladem, proč cvičíme, na co musíme dávat pozor, čeho se vyvarovat a hlavně jak správně postupovat. Připomněli jsme si, že na zádech máme čtyři vrstvy svalů a i tu nejhlubší s nejkratšímu svaly je třeba stále posilovat, protahovat, prokrvovat. K intenzivnímu nácviku připěla i asistentka Zuzana Durasová, na které Helena Jarkovská názorně cviky ukazovala. Z předmluvy knihy Heleny Jarkovské Domácí cvičení, kterou jsme měli možnost si zakoupit, vybírám: „Naší povinností je zodpovědná péče o vlastní tělo gymnastickým cvičením nebo jiným druhem rekreačního sportu vytváříme ze svalů a vazů pevný, pružný svalový korzet ...stačí jen pravidelně se hýbat a zdravě stravovat...“. To máme na mysli a snažíme se naše těla podle našich možností udržovat v pohybu.

Bez jindy běžného reptání jsme se na žíněnkách snažili provádět nám známé i nové cviky v nejlepší kvalitě.

S námi, staršími cvičenci, cvičili s chutí a zájmem i mladí muži ze Sokola Curych.

Polední slavnostní společný nástup dětí a dospělých byl též vyjímečný, bylo nás celkem 50 dospělých a 13 dětí.

Největší překvapení nám připravila jednota Curych, která přišla v úžasném počtu 15 dospělých a 9 dětí, bylo jich

tolik, že museli nastoupit v dvojstupu.

Ohlédli jsme se za našim vystoupením na XVI. všesokolském sletě, aktivní účastníci dostali pamětní listy, bohužel

neštastnou shodou náhod dostane část účastníků pamětní listy na příští cvičební neděli.

Starosta Petr Chour a Jana Bachmann z jednoty Lucern nám poreferovali o udělení Čestného uznání a sokolské-

ho poděkování předsedou senátu parlamentu ČR a starostkou ČOS župě Švýcarské za věrné šíření sokolské myšlenky a dobrého jména České republiky v zahraničí. Součástí ocenění jsou grafické listy a pozlacený sletový odznak, odznak věnoval starosta náčelnici župy, Lídě Čarnecké.

Následovalo fotografování do kronik, na web, děti si odnesly malou odměnu a předlohu dopisu Ježíškovi a všichni

jsme se mohli po etapách vrhnout do předsálí na párky a legendární bramborový salát jednoty Baden. Po chvíli

nahradily tácky s bramborovým salátem podnosy plné zákusků.

Posilněni jsme se vrátili do tělocvičny a Jana Bachmann obratně použila židle s dospělými jako pomůcky pro hry

dětí a taky samozřejmě dospělých.

Druhá část cvičení s Helenou Jarkovskou se jmenovala Body Fit, pokračovali jsme v posilování s výkladem a

hlavně jsme ukončili cvičební neděli řádným protažením namáhaných svalů.

Velký dík patří jednotě Baden, Máji Krejčové, Josefíně Čelakovky a jejich pomocnicím a pomocníkům, Janě Bach-

mann.

Příští cvičební neděle se bude konat 17.3.2019 zase v tělocvičnách Windisch.

Snažíme se, abychom mohly pokračovat v dobře započatých Zdravých zádech s Helenou Jarkovskou.

Lída Čarnecká, 25.11.2018

župní zprávy

TJ SOKOL ZÜRICH - Zpravodaj 10/2018

Sokol má v Curychu dlouholetou tradici. V poslední době ovšem zažívá velkou renesanci.

V září 2018 starosta Sokola jednoty Curych - Václav Míka sestavil nový Výbor, pod jehož vedením by se měla naše jednota vrátit k sokolským tradicím s prvky nejnovějších trendů.

Díky neustálému sebevzdělávání Marie Krejčové máme sestavený koncept cvičení "Svět nekončí za vrátky" pro děti od věku 1 až 6 let. Děti se tak učí jisté disciplíně, probíhá klasický sokolský nástup a pozdravení. Na počátku se děti rozdělí do dvou skupin. Ti nejmenší se společně přivítají říkankami na žíněnkách a ti větší se hned žhavě vrhají do zahřátí, které probíhá ve formě honění s rodiči. Následně se děti vydýchají a protáhnou se rozcvičkou se šátky nebo míči, aby se připravily na překážkovou dráhu. Než ji část rodičů připraví, připomenou si děti české písničky v kruhu s pohybem, kdy se zapojuje druhá část rodičů, a s dětmi si užijí legraci. Při překážkové dráze si děti procvičí válení sudů, kotoul, slalom, hod na terč, přelézání laviček, prověří si zručnost při lezení po žebřinách, skoky z bedny a kopu do brány. K závěru se děti zklidní relaxační technikou. Po řádném uvolnění probíhá rozlučkový nástup a pro zájemce, kteří toho ještě neměli dost, následuje ještě půlhodinka volné zábavy. V té si děti mohou vyzkoušet nářadí, které tělocvična nabízí, nebo se hrají míčové hry. Každé z dětí má nově motivační sešit, ve kterém se zaznamenává dovednost provedeného cviku pomocí samolepek. Tato metoda vznikla v Sokolu ČR, kterou Marie Krejčová uvádí do praxe i u nás v Curychu.

Pro úplně nejmenší je tu navíc možnost dalšího cvičení, kde se schází maminky s miminky a děti kolem 2 let. Maminky mají prostor si popovídat a děti si zdokonalují své motorické dovednosti na různých speciálních pomůckách a při hrách a zpěvu.

Díky Josefíně Čelakovsky, která je naší novou vzdělavatelkou a jednatelkou, máme veškerou agendu zdigitalizovanou. Naši členové dostávají automaticky generované zprávy pro evidenci docházky na danou hodinu v elektronické podobě, díky nimž mohou naši cvičitelé lépe plánovat složení a strukturu hodiny.

Další naším krokem jsou nová loga, která nám připravili Tomáš Nekula s Šárkou McAdam. Loga budou ve dvojím provedení – pro jednotu jako takovou a pro naše nejmenší členy, Cvičení s dětmi. V souvislosti s novým logem chystáme také reprezentační trika, která představíme v nejbližší době.

Nový Výbor chystá společenské akce, jako je blížící se Halloween nebo Mikulášská besídka.

V současné době máme přes 50 členů, jejichž počet se díky novým přírůstkům do rodin našich bratrů a sester neustále rozšiřuje.

Pavel Skála

náčelník

Zpravodaj

DEN DĚTÍ - Župní zprávy 2018-2

Tak jsem s mámou a tátou sbalil věci na piknik a vyrazili na oslavu. Oslava na naši počest – nás dětí. No, vyšlápli jsme pořádnej kopec v lese, kde už na mýtince čekal hlouček dětí, co znám z tělocvičny. Sešlo se nás 15, dospěláků skoro jednou tolik, a k tomu ještě 3 mimina. Sestra Mája s Josefínou nás všechny přivítaly a řekly, že se máme připravit na dobrodružnou Pirátskou stezku. Byly jsme rozřazeny do 3 skupinek podle věku. Tři, dva, jedna START! Utíkééj! slyším, jak mě máma povzbuzuje. Dobíhám k síti plné rybiček, jednu si musím vylovit. Kličkuju s ní mezi žraločíma ploutvema, je jak živá. Pak si ji hážu na záda a přelízám první překážku. Jééé! spadla mi. No nic, rybu nechávám rybou a běžím dál. Dělovou koulí se pokouším trefit všechny kuželky, hodit kruh z provazu na špalík, posbírat ztracená peříčka pirátova papouška. Museli jsme všichni prokázat, že známe zvuky a jména zvířat, barvy a rostliny, to se při toulkách světem na lodi hodí. A taky jsme zpívali písničku, ta je dobrá, když je člověku smutno, nebo když se bojí. Já se teda nebál, máma s tátou mi byli pořád v patách. Až teda když jsem musel přejít po nataženém provazu mezi stromy, to jsem se trochu bál. Na konci visely medaile, to byla nejlepší motivace než tam jít pro nic za nic. Ještě vstřelit do branky gól a hotovo. Jenže ouha, dospěláci se na nás smějou, jen ať se jdeme podívat za pařez. Jako by toho už dneska nebylo dost! Prodírám se davem, a co to nevidím… LOĎ!!! Panečku a jaká, pirátská! S ostatními piráty se na ní vrháme. Tolik věcí, co na ní lze zkoušet a prozkoumat. Adámek volá, že něco našel. Je to truhla s pokladem! Spravedlivě jsme si ho rozdělily a hrály si na lodi, dokud jsme ji úplně „nepotopily“. Rodiče si to taky určitě užili, oba večer únavou odpadli a já si v posteli promítal všechna dnešní prožitá dobrodružství.

Z deníčku malého sokolíčka

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se účastní našich setkání, ať už v tělocvičně nebo venku. Děkuji sestrám, které jsou mi často nápomocny: Anetce, Josefíně, Janě, Šárce a všem dalším, kteří věří, že investovat čas a energii do dětí má smysl. A zároveň vybídnout, kdyby někdo měl čas a chuť se na dalších akcích podílet, nebo i sám má nějakou vizi, ať se ozve. Obrovský dík patří sestře Martě Mádrové a bratru Václavu Mikovi, kteří nám fandí a učí nás, jak být dobrými Sokoly. Málem bych na to nejdůležitější zapomněla. Obrovské gratulace s přáním hodně zdraví, lásky a smíchu posíláme našim novorozeným sokolíčkům Jamesovi, Vikymu, Zorce, Terezce, Vítkovi a Matouškovi.

Cvičitelka Mája K.

Župní zprávy 2018/2

AKTIVITY V TĚLOCVIČNĚ - Župní zprávy 2018-1

Leden a únor byly pro naši jednotu slabé měsíce, dvakrát dlouhé prázdniny, velká zima (pro malé děti) a také se trochu renovovala naše tělocvična. Teď už zase všechno běží jako dříve, i když návštěvnost je trochu slabší. Asi díky několika miminkám, které budou, anebo jsou již na světě. Naše cvičitelka sestra Mája Krejčová přinesla zase nové cviky – jako staré, osvědčené gumy, navlečené na nohách dvou osob. Děti je rády podlézají a výška napnuté gumy se stále snižuje. Dospělí se samozřejmě zúčastní také. Smíchu je při tom dost, hlavně když podlézá místonáčelnice. Také jsme začali pomalu s rozcvičkou. Na přiložen fotografiích jsou vidět hry pro nejmenší.

Marta Mádrová

náčelnice

Župní zprávy 2018/1

MIKULÁŠSKÁ BESÍDKA - Župní zprávy 2017-4

V sobotu 2. prosince uspořádaly sestry Sokola Curych Mája, Šárka, Karolína a Josefína mikulášskou besídku pro své malé cvičence. Už od posledních říjnových dní začalo plánování místa a tříhodinového mikulášského programu, který nakonec proběhl ve třech blocích. Vše vypuklo v 15 hodin a na mikulášskou nadílku se sešlo celkem 28 dětí ve věkovém rozmezí 4 měsíců až 6 let v doprovodu svých rodičů, někteří i prarodičů. Rodiče se také postarali o pohodovější atmosféru díky občerstvení, které s sebou donesli a jednota opět zajistila tekuté občerstvení jak pro děti, tak pro dospělé. Po úvodním přivítání přišel na řadu blok se zábavným tvořícím programem. Malí sokolíci a sokolice si vyzkoušeli aktivity, každé úměrné svému věku a čekání na příchod Mikuláše vyplnili malováním a zdobením papírových perníčků, které lepili na perníkovou chaloupku z kartonu. S pomocí rodičů vytvářeli vánoční přání dle vlastní fantazie z připravených kartiček, ornamentů a nálepek. Mrňata, ale i větší děti si i tak trochu zacvičily a procvičily se v hodu míčkem na dvoumetrového sněhuláka s dírou v pupku. Ty nejmenší děti zaujal kartonový stromeček s kulatými otvory, kde si také procvičily prohazování předmětů do krabice upevněné pod stromečkem. Kdo si chtěl své dítko vyfotit v legrační masce, byl připraven Mikuláš nebo sněhulák. Před půl pátou se děti sešly v kruhu a v přítmí pomocí písničky Mik Miku Mikuláš, doprovázenou rolničkami, přivolaly Mikuláše. Mikuláš tentokrát nechal čerta doma a vzal si na pomoc dva anděly, kteří mu pomáhali číst listinu a probírat s dětmi jejich dobré a špatné skutky. Odměnu však dostali všichni, máme v jednotě hodné děti a tak andělové lovili ve svém velkém mikulášském pytli připravené balíčky, které byly naplněny dobrotami s přihlédnutím k věku dětí. Při loučení se ale andělové vytasili ještě s jedním dárečkem a děti si mohly vybrat svého anděla nebo čertíka na špejli. Po rozloučení s Mikulášem opět nechyběl pohyb a děti rozhýbaly svoje tělo na dětské diskotéce. S dětmi prostě šili všichni čerti a žádné nezůstalo v koutě. Okolo půl sedmé se sestry s dětmi rozloučily a samy si také odnášely velkou odměnu - rozzářené tváře a smích dětí je přece nejkrásnější odměna pro všechny!

Josefína Čelakovský

Sokol Curych

Župní zprávy 2017/4

LÉTO KONČÍ - Župní zprávy 2017-3

Léto končí Prázdniny budou pomalu u konce a nám se vrátí drobotina zpátky do tělocvičny. Nového není nic moc, akorát, že se nám rodí občas nová miminka a tak dostanou do vínku malé sokolské tričko. Dítě bude přivezeno do tělocvičny se představit a kočárek se zaparkuje v nářadˇovně. Na obrázku je jednoroční Valentín, který si vybral trénování v chůzi. Na druhém obrázku je malá skupina mužů s hokejkami (Floorball), kterou vlastně v Župních zprávách trochu opomíjíme. Někteří cvičenci si také rádi vyberou k cvičení kruhy, nebo i jiné nářadí. Já říkám: „Jen do toho!“

Marta Madrová

náčelnice

Župní zprávy 2017/3

MAŠKARNÍ REJ - Župní zprávy 2017-2

Začátkem dubna jsme pořádali maškarní ples, resp. odpoledne, pro naše děti a jejich rodiče, neboť máme v Sokole celé rodiny. Nejdříve cvičí maminky s dětmi a po nich muži. Nikdy jsem nic neorganizovala, nikdy naše jednota maškarní ples neměla. Byla to náhlá myšlenka a byla přijata velmi positivně. Místnost jsme našli, maminky-sokolky slíbily, že napečou a jednota že se postará o pití. Vzala jsem si příklad z bádenského plesu, na kterém jsem ale nikdy nebyla. Když přišla hodina pravdy a já byla trochu nervozní, jak to dopadne, vřítilo se dovnitř několik masek malých i velkých a pořád dál a dál. To bylo překvapení! Bylo hezké počasí, svítilo sluníčko, takže se děti brzy vyřítily na trávník, židle se také daly některé ven, nastalo obdivování, fotografování a děti mohly také využít nedalekého hřiště. O jejich zábavu se postarala sestra Mája (jako vždycky) a pár „maskovaných“ rodičů. Nechybělo také „malování rukama (prsty) s jedlými“ barvami na velkých papírech. Dopadlo to tak, jak jsem si to představovala – všichni se pobavili.

Marta Mádrová

náčelnice

Župní zprávy 2017/2

JEDNOTA CURYCH SE ROZRŮSTÁ - Župní zprávy 2017-1

Z naší jednoty máme stále větší radost. Máme výborné maminky (sokolky) a výborné šikovné dětičky, které mají přirozenou radost z pohybu. Stále přicházejí nové maminky se stále menšími dětmi. Nejmladší jsou Lukášek a Valentínek. Pěkně „capkají“ a když to nejde ve dvou, tak to jde po kolenou velice rychle. Máme tu celé rodiny a když maminka nemůže, přijde s dítětem tatínek. Láskyplně s ním Cvičení dospělých Cvičitelé ses. Bachmann a Stänz, br. Jordan, ses. Čarnecká a Chourová 5 Sokol St. Gallen Jednota Sokol St.Gallen, při trochu opožděném “novoročním setkání”. Jako každý rok setkáváme se v česko-švýcarské restauraci Schweizerhof v Rorschach. Tentokrát v rámci česko-slovenského večírku a tak bylo o zábavu i muziku postaráno. O půlnoci jsme se rozcházeli ve výborné náladě a nebyli jsme poslední. Toto posezení pořádají majitelé několikrát do roka a členové naší jednoty nikdy nechybí. Vlasta Štˇastna, Sokol St. Gallen cvičí, nebo skáče na trampolíně. To je smíchu! Specielní cvičení pro malé děti vede sestra Mája Krejčová. Zdokonaluje se kursem v Čechách pro tato cvičení. Pomáhá jí sestra Karolína Nováková, která v těchto dnech přivede na svět malinkou budoucí sokolku (článek je psán 6. února 2017). Už se těšíme a tak se rozrůstáme. Družstvo mužů přichází někdy dřív do cvičení a pomáhá nám uklidit žíněnky a nářadí. Jak je možné, že jsme o sobě tak dlouho nevěděli, když v okolí Curychu žije tolik českých a slovenských rodin? Já a Václav Mika máme často úsměv na tváři a také – hrdost!

Marta Mádrová

náčelnice

Župní zprávy 2017/1

JEDNOTA CURYCH - Župní zprávy 2016-4

Již po druhé nás navštívilo štěstí. Bratr Mika mě jednoho dne sdělil, že k nám do Sokola přijde cvičit asi deset žen s dětmi. Více nevěděl. "Musíš přijít." Dělala jsem si plány, ale zbytečně. Když přišel náš cvičební čtvrtek, očekávali jsme je přede dveřmi naší tělocvičny. Najednou přikvačily maminky s kočárky a vesele se smály. Stáli jsme tu jako přikovaní. Kočárky byly zaparkovány, dětičky, spíš batolata, neseny do tělocvičny. Maminky je svlékly a dětičky capaly rychle přes celou tělocvičnu. Honem jsme rozházeli menší balony a hned nastal rej. Maminky byly velice šikovné, hned se vyndalo nářadí (švédská bedna, lavičky, žíněnky, obruče a trampolíny). Ty jeden a půl až tříleté děti byly velice šikovné, samozřejmě každé s maminkou. My dva jsme spíš přihlíželi, aby se nic nestalo a odpovídali na otázky. Byly vyplňovány přihlášky na členství a fotilo se ostošest. Byl to velká legrace, všem se v tělocvičně líbilo a všichni se těší na další čtvrtek.

Marta Mádrová

náčelnice

Župní zprávy 2016/4